dělat vždycky pro dva stejné soubory Ground a NonGround
musí to být uložené ve formátu txt
nahrávám přes Add XY data a X- Easting, Y- Norting, Z- Elevation
koordinační systém podle toho, na co mám data (Austrálie- GDA 1994 MGA Zone 55.prj)
z ground je DEM a z nonground je DSM
IDW→ Z value je elevation z ground i nonground
RASTER CALCULATOR→ odečtu nonground-groun
převést pomocí INT
krigging
zapnout extenzi GEOSTATICAL ANALYST
subset features- % výběr bodů, které dám bokem (20% dám bokem a ze zbylých udělám například kriging a ten pak porovnám s těma 20%)- náhodný výběr
geostatical wizadr- krok 5- body se musí pohybovat kolem přímky
vzorkování
DMR→FISHNET- převzorkování (pro ČR 5000, 5000, 0, 0)
EXTRACT VALUES TO POINTS→ IDW (změnit Z values), dám tam body, které mi vzniknou z extract
to IDW, které mi vyjde→ properities→ symbology→ clasiffy→ quantiles
pokud to chci interpolovat, tak to musím ořezat podle hranic ČR, protože za hranicema mám maléhodnoty a vycházelo by mi to blbě
když odečtu původní DMR a IDW→ dostanu chybu (je to takovy barevny zmateny, musim dat na qantily)
CREATE RANDOM POINTS → long- kolik tam bude bodů; linear unit- vzdálenost mezi body (pro ČR500???)→ EXTRACT VALUES TO POINTS → IDW
viditelnost
offsetA - je výška odkud to pozoruju - výška očí
viewshed - zjistí co vidím a co nevidím
construct sight lines : spoji mi ty body co vsechny uvidim nebo tak
line of sight
create TIN
softline, hardline - u liniovych prevazne, u hranic polygonu
soft jsou nastavene pro ty, co nezpusobuji lokalni zmenu
softclip, hardclip - mista co jsou mimo polygon nepujdou videt. extract by mask
sorterase, harderase - mista, ktera se tim v podstate zneviditelni
softreplace - vodni plocha apod., kde je stejny teren = rovinna plocha
topo to raster
Input feature data
Vstupní podkladová data, z nichž bude výsledný rastrový model vytvářen.
Output surface raster
Pojmenování a místo uložení výsledného modelu
Output cell size
Velikost buňky výstupního rastru. Implicitně je nastavena hodnota podílu kratší ze stran a 250.
Output extent
Rozsah výstupního rastru. Do interpolace budou zahrnuty hodnoty po zadané limity. Buňky mimo tyto limity budou považovány za „No Data“. Proto pro lepší výsledek interpolace je výhodnější použít výstupní rastr menší než je rozsah vstupních dat. A to aspoň o 10 bodů na každé straně. Výchozí nastavení odpovídá vstupním datům.
Margin in cells
Vzdálenost v buňkách při interpolaci mimo stanovený výstupní rozsah a hranice. Hodnota musí být větší nebo rovna nule. Nastavení okraje umožňuje použití vstupních dat i nad rámec limitů.
Smallest z value to be used in interpolation
Minimální z hodnota, která bude při interpolaci použita. Výchozí hodnota je o 20 procent nižší než nejmenší ze vstupních hodnot. Hodnota by neměla být menší než 0.
Largest z value to be used in interpolation
Maximální z hodnota, která se používá při interpolaci. Výchozí hodnota je 20 procent nad největší ze vstupních veličin.
Drainage enforcement
Slouží k odstranění propadů a proláklin tak, aby byl model hydrologicky správný.
ENFORCE – algoritmus se bude snažit odstranit všechny propady. Jedná se o výchozí nastavení.
NO_ENFORCE – propady budou zachovány
ENFORCE_WITH_SINK – je možno označit některé známé propadliny, které systém zachová. Neoznačené propadliny budou považovány za chyby a systém se je pokusí odstranit.
Primary type of input data
Použitými vstupními daty mohou být linie čili vrstevnice (CONTOUR) nebo body (SPOT). Výběr ovlivňuje volbu optimální metody pro generování vodních toků a hřebenů. Implicitně jsou nastaveny linie – CONTOUR.
Maximum number of iteration
Udává, kolikrát se proces interpolace pro každou buňku výsledného rastru provede. Defaultně je nastavena hodnota 40, která je obvykle dostačující. Nižší počet iterací např. nemusí postihnout všechny propadliny, naopak vyšší počet opakování jednotlivé propadliny ještě zvýrazní.
Roughness penalty
Integrovaná druhá mocnina druhé derivace jako měřítko míry drsnosti. Drsnost musí být nula nebo vyšší. Při datovém typu CONTOUR je výchozí hodnota 0. Při datovém typu SPOT je to 0,5. Větší hodnoty se nedoporučují.
Discretisation error factor
Faktor diskrétní chyby se používá k úpravě míry shlazení při konverzi vstupních dat do rastru. Hodnota musí být větší než 0. Normální rozsah je 0,5 – 2, ale výchozí hodnotou je 1. Nižší hodnoty způsobují menší vyhlazení, vyšší vedou k výraznějšímu shlazení.
Vertical standard error
Množství náhodných chyb v z hodnotách výstupních dat. Hodnota musí být 0 nebo vyšší. Výchozí hodnotou je 0.
Tolerance 1
Tato tolerance odráží přesnost a hustotu výškových bodů ve vztahu k povrchovému odtoku. V případě bodového podkladu se nastavuje hodnota standardní chyby výšek. Při liniovém podkladu se nastavuje polovina průměrného intervalu vrstevnic. Hodnota musí být 0 nebo vyšší. Pro datový typ CONTOUR je výchozí hodnota 2,5, pro SPOT je to 0.
Tolerance 2
Tato tolerance zabraňuje odtoku skrz nereálně vysokou bariéru. Hodnota musí být větší než 0. Výchozí je 100 pro CONTOUR a 200 pro SPOT.
Kromě výše vypsaných položek je možno zároveň s rastrovým modelem vytvořit i další výstupní soubory (menu Optional outputs), které budou obsahovat informace o vstupních datech, nastavených parametrech nebo budou výsledný model porovnávat se známým terénem.
Output stream polyline features
Umožňuje porovnat správnost odtokových vlastností a morfologii interpolovaného povrchu se známým vodním tokem či terénem.
Output remaining sink point features
Prolákliny, propadliny, které nebyly specifikovány mezi vstupními daty. Úprava hodnot Tolerance 1 a Tolerance 2 pak může snížit počet zbývajících propadů. Zbývající propady pak často poukazují na chyby, které nemůže algoritmus vyřešit.
Output diagnostic file
Možnost vytvořit výstupní soubor s výpisem všech vstupů, použitých parametrů včetně počtu propadů a to podrobně pro každou iteraci.
Output parameter file
Výstupní parametrický soubor s výpisem všech vstupů a použitých parametrů, které mohou být použity pro další interpolaci.
Permalink dimor_navody.txt · Last modified: 2015/11/24 11:21 by efox