TIN (triangulated irregular network) se řadí k vektorově topologickým strukturám. Vychází z nepravidelné sítě, tvořené nepřekrývajícími se přilehlými trojúhelníky, kdy každý z vrcholů se souřadnicemi x, y, z je nositelem výškové hodnoty. Trojúhelníky jsou voleny tak, aby uvnitř kružnice opsané trojúhelníku neležel žádný jiný bod. Jedná se o tzv. Delaunay kritérium. Hustotu vstupních bodů tak lze volit podle členitosti reliéfu. V členitějším území se používá hustší síť, v méně členitém terénu není zvýšená hustota nutná. To umožňuje síť maximálně přizpůsobit reliéfu. Nevýhodou modelu TIN může být, že při jeho tvorbě z vrstevnic mohou vzniknout tzv. umělé terasy, které pak znemožňují automatickou tvorbu linií odtoku nebo rozvodnic.
Grid patří mezi pravidelné rastrové struktury, kdy je povrch rozdělen do matice buněk, které mají pro jednoduchost výpočtů nejčastěji tvar čtverce. Každá buňka je nositelem nadmořské výšky vztahující se ke středu čtverce (grid) nebo uzlu mřížky (lattice). Předpoklad, že proměnlivost buněk je matematicky kontinuální, umožňuje snadno provádět statistické analýzy.
Metoda vrstevnic s doplněním významných výškových bodů patří k tradičnímu znázornění nadmořské výšky. Nevýhodou tohoto vyjádření je nespojitost. Vrstevnice totiž znázorňují podle svého základního intervalu jen určité nadmořské výšky. V GIS se používají vrstevnice zejména jako podklad pro tvorbu složitějších DMR. Rozvoj výpočetní techniky s sebou přináší další způsoby znázornění reliéfu, jimiž jsou především základní datové modely grid a TIN. (VOŽENÍLEK a kol. 2001).