realita je příliš složitá, než aby šla popsat pomocí rovnic
přírodní systémy jsou velmi složité, obsahují chaotickou složku a mají velkou odezvu na malé podněty
celek je více, než jen pouhý souhrn svých částí
systémy se modelují “odspodu”
→ lokální interakce
shora modeluje systémový model
zdola modeluje celulární automat
historie
John von Neumann
chtěl navrhnout stroj, který by upravoval a kontroloval sám sebe
Neumann navrhl samoreprodukující se automat a přitom došel k závěru, že na své nejnižší úrovni vede komplexita (složitost) ke degeneraci. To znamená, že automat, který tvoří jiné automaty, je tvoří v jednodušší formě než je on sám. Ovšem nad určitou minimální úrovní toto přestává platil a automat dokáže udržovat sám sebe.
vytvořil automat se 29 stavy, 200 000 buňkami
rozdělil prostor na buňky kde je každá buňka charakterizovaná svým počátečním stavem → tento počáteční stav se mění po jednotlivých iteracích podle evolučního pravidla
Burks a Holland
pokračovali s tím po Neumannovi až umřel
Holland - genetické algoritmy
definice
časově i prostorově diskrétní modelování fyzikálních systémů, kde veličiny nabývají pouze diskrétních hodnot v průběhu času
= dynamické systémy, diskrétní v prostoru i čase, pracující v pravidelné mřížce a jejich chování je dáno prostorovými interakcemi
CA mají pravidelnou n-dimenzionální mřížku, kde každá buňka má určitý stav (nejčastěji N=2)
Permalink celularni_automaty.1484476637.txt.gz · Last modified: by efox