• vývoj měst
• změna fyzické a sociální struktury
• migrace obyvatel (ve městě, mimo město)
• teorie popisující rozvoj měst (ven den berg)

• Urbanizace jako první stádium vývoje je vyvolána přebytkem pracovní síly v zemědělských oblastech, poklesem mezd v zemědělství a rozvojem průmyslu ve městech. Tyto skutečnosti podněcují postupně přesun obyvatelstva z venkova do měst (ze sektoru zemědělství do průmyslu). Obyvatelstvo se usazuje především v centrálních oblastech měst, poblíž průmyslových továren, což je podmíněno prozatím nízkou dopravní mobilitou lidí odkázaných většinou na pěší docházku do zaměstnání. V prostorovém průmětu vede tento proces ke koncentraci obyvatelstva a k expanzi průmyslových a obytných částí města.

V dalším vývoji dochází k nebývalému územnímu rozvoji města formou výstavby nových průmyslových a obytných čtvrtí, zlepšuje se technická infrastruktura a především dopravní propojenost centra a předměstí. K tomu slouží především kolejová doprava. Do města přicházejí další generace přistěhovalců a v centrálních částech měst se tvoří příjmové zóny často s velmi špatnými životními podmínkami. Životní úroveň první generace přistěhovalců se postupně vylepšuje především díky vyšším příjmům, dostupnosti vzdělání a zvyšování kvalifikace. Dochází k procesu sukcese (Burgess 1925) - postupnému stěhování původního obyvatelstva do oblastí s lepším bydlením (většinou směrem k okraji města) a jeho nahrazování novými přistěhovalci s nižším sociálním statusem. V nejprůmyslovějších oblastech města narůstají slamy. V tomto stádiu vývoje měst dochází k růstu celého regionu, přičemž výrazně roste především jádrové město, zatímco v zázemí většinou obyvatelstvo ubývá (absolutní centralizace) nebo přibývá méně než v jádru (relativní centralizace).

• Suburbanizace je pokračováním vývoje města v průmyslové éře. Začínají se projevovat kvalitativní změny především v oblasti bydlení a dopravy. Objevují se automobily a autobusy, budují se nové trasy veřejné dopravy (tramvaje) roste propojenost se zázemím města prostřednictvím vlakových spojení. Následkem zlepšených dopravních možností dochází k přesunu obyvatelstva směrem na okraj města, za zdravějším bydlením - uplatňují se první projekty zahradních měst. Přesouvá se zároveň i průmyslová výroba do míst, kde nejsou továrny na obtíž a mají stále dobrou dopravní dostupnost. Dochází k oddělení bydliště a pracoviště a nárůstu dojížďky do zaměstnání. Formují se městské aglomerace, často hvězdicového tvaru s obyvatelstvem koncentrovaným podél hlavních dopravních tahů v okolí města. “Město se rozkládá na doposud nevídané rozloze a je pro něj vhodnější spíše označení městská oblast nebo městský distrikt” (van den Berg a kol. 1982: 34). Obyvatelstvo v socialistických zemích je v této fázi vývoje obvykle odkázáno na veřejnou dopravu, narozdíl od situace v západních zemích, kde se stále více prosazuje individuální automobilová doprava (Herman, Regulski 1977).
  • relativní = roste jak jádro, tak zázemí
  • absolutní = roste zázemí, jádro je v mínusu
  • celý FUR je ziskový
  • rezidenční = osídlení periferních oblastí města, realizované výstavbou rodinných domů a nízkopodlažní zástavbou (vznik satelitních městeček)
  • komerční - vznik nových obchodních, výrobních, skladovacích a logistických aktivit
• Třetí stádium vývoje je nazýváno desurbanizací. Kromě výše popsaných výhod suburbanizace se ve zvětšené míře začínají projevovat i nevýhody související především s neúnosným zatížením dopravního systému města. Centrum jako pracoviště se stává stále méně dostupným, snižuje se propustnost dopravní sítě a zvyšují se nároky na parkovací místa. Zároveň roste tlak terciérního sektoru na obytnou funkci v centrálních částech měst. Kanceláře a obchodní plochy nahrazují bydlení, některé služby se stěhují za obyvatelstvem do oblastí za hranicemi města. Pokles počtu obyvatelstva zaznamenává nejen jádrové město, ale rovněž většina předměstí, zatímco původně venkovské oblasti v širším zázemí města se transformují na městská sídla, většinou na úkor přírodního prostředí a zemědělské půdy. Pokles počtu obyvatelstva v centrálním městě je natolik razantní, že dochází v součtu k populačnímu úbytku celého funkčního regionu. Přitom rostou především menší centra za hranicí dojížďkové vzdálenosti dominantního města.
• Jako odlišnou alternativu k procesu desurbanizace nabízí van den Berg a kol. koncept reurbanizace, který je spojen především se snahou politické reprezentace o znovuoživení center velkých měst. K tomu slouží “programy na zlepšení image města, rehabilitace obytného prostředí, zlepšení dopravní situace, vytváření pěších zón a vylepšení sociální infrastruktury”(van den Berg a kol. 1982: 40). Jako východisko, které může odvrátit úpadek měst (urban decline), vidí autoři aktivní městskou politiku orientovanou především na řešení dopravních problémů. K tomu může přispět například opětovné přiblížení místa bydliště a pracoviště (suburbanizace pracovních příležitostí) a podpora reurbanizačních tendencí obyvatelstva.

• charakterizovány změnami podílu obyvatel žijících ve městech a v jejich zázemí (FUR)
• ke změnám dochází různými směry pohybu obyvatel

• obec či malý uměle vytvořený sídelní celek ležící poblíž velkých měst nebo industriálních oblastí (továrna, závod) a sdílející ekonomický a demografický systém
• v ČR od 90 let 20. století
• Typy satelitních měst: Industriální, Rekreační, Obytné, Finanční, Vojenské, Historické, Rasové a etnické

• nárust dopravy, bytová výstavba, nárust zastavěných ploch, nové údp, změna struktury obyvatel
• monitoring: sege metody, dpz

• staré, nevyužívané nebo ekonomicky nedostatečně efektivně využívané průmyslové (někdy také logistické, komerční nebo obytné) objekty v kompaktně zastavěných územích a zemědělské nebo vojenské plochy ve volné krajině
• značný problém mnoha měst: :nevzhlednost, zchátralost, problematické vlastnictví, ekologická zátěž, řešeno pomocí sanací a regenerací (revitalizací), V ČR 2355 brownfieldů, rozloha cca 11 000 ha

• výstavba na zelené louce
• zemědělské, lesnické nebo rekreační plochy mimo kompaktně zastavěná území měst, které byly definovány jako rozvojové lokality určené k rezidenční, komerční nebo průmyslové zástavbě
• obvykle vybaveno dopravní a technickou infrastrukturou
• nejčastěji výstavba skladovacích areálů, obchodních nebo logistických center
  • automobilky (Hyundai v Nošovicích u Ostravy)
  • souvislost s investičními pobídkami

• neřízený (neregulovaný) nebo nedostatečně regulovaný (chaotický) růst měst
• velmi nízká hustota zástavby
• nízká prostorová separace jednotlivých lidských aktivit (bydlení, pracovní příležitosti, nakupování)
• vysoké nároky na zábor půd
• vysoké náklady na budování dopravní a technické infrastruktury
• roste mobilita obyvatelstva
• vlivem ztrát v rozvodných sítích roste také spotřeba energií
• v ČR v podobě rozvolněné zástavby
• výstavba:
  • mimo existující kompaktní zastavěná území
  • v oblastech vlivu rozvoje metropolitních měst
  • v pásech okolo hlavních dopravních tahů
  • na křižovatkách hlavních dopravních tahů
  • usměrnění pomocí nástrojů územního plánování
  • důsledné vymezení zastavěného a zastavitelného území

• Geospatial Indices of Urban Sprawl
• za účelem zhodnocení tří nově zastavěných oblastí bytovými a domovními jednotkami na území města New Jersey
• 12 geoprostorových indexů
  • napomáhají rozeznat urban sprawl (sídelní kaše) od smart growth (inteligentní růst) městských částí
• indexy:
  • Density - intenzita zastavěné plochy
  • Leap-fog - „žabí skok“
  • Segregated land use - oddělená užitná plocha
  • Regional planning inconsistency - proměnlivost regionálního plánování
  • Highway strip - silniční pruh
  • Road infrastructure inefficiency - neefektivnost hlavní silniční infrastruktury
  • Transit inaccessibility - režim alternativní dopravní dostupnosti
  • Community node inaccessibility - dostupnost do hlavních společenských uzlů
  • Consumption of important land resources – ztráta významných půdních zdrojů (mokřady, primární zemědělské půdy)
  • Sensitive open space encroachment -
  • citlivý zásah do otevřeného prostoru
  • Impervious surface coverage - nepřístupnost pokrytého povrchu
  • Growth trajectory - růstová trajektorie

• Přírůstek počtu obyvatel
• Podíl rodinných domů na trvale obydlených domech
• Podíl rodinných domů postavených v letech 1991 až 2001
• Oddělenost od kompaktní zástavby.

• struktura definovaná: rozmístěním, velikostí, členěním a vzájemnými prostorovými i funkčními vztahy sídelních útvarů (základních sídelních jednotek) a ostatních prvků osídlení (dopravní síť, lineární infrastruktura, výrobní, průmyslové a rekreační zóny, prvky krajiny, atd.)

• sídelní struktura organizována do sídelní sítě
• obsahuje sídelní útvary různé velikosti a různého sociálně-ekonomického profilu a významu plní výrazněji specializované funkce
• součásti jsou navzájem spjaty ekonomickými, sociálními a technickými vztahy a tvoří funkčně integrovaný organismus

• monocentrický
  • výrazné centrum v území založené na průmyslovém potenciálu a jeho obslužné funkci
  • většina obyvatelstva dojíždí za prací a službami
  • typická je také hustá dopravní síť a výrazná nadřazenost centra nad ostatními sídelními útvary
• polycentrický
  • vzniká integrací několika sídelních útvarů
  • spojeno silnými vzájemnými funkčními vazbami, energetickými a dopravními systémy, občanskou vybaveností atd.
  • vazby v území jsou více rozprostřeny do celé oblasti

• makroregiony
  • Přirozené geografické členění: polabský (Čechy), podunajský (Morava), pooderský (České Slezsko)
  • Dle socioekonomických a historických vlivů: Česká republika = makroregion vyššího stupně, Čechy a Morava s českým Slezskem = makroregiony nižšího stupně
  • Čechy jsou mononodální (Praha), Moravsko-slezský makroregion je polynodální (Praha, Brno, Ostrava)
• mezoregiony
  • rozsáhlé územní oblasti, charakteristické např. migrací obyvatelstva
  • dojížďka do hierarchicky vyšších center služeb
  • 7 mezoregionů v ČR nebo jednotlivé kraje
• mikroregiony
  • účelové, akční svazky, účelem je prosazení společných zájmů obcí
  • v ČR v podobě MAS (Místní akční skupiny)
  • společná propagace, turistické stezky, hipostezky, projekty, dotace
  • zásadní vztahy mezi bydlištěm, pracovištěm a koncentrací služeb

• poprvé rozpracoval a použil J. KORČÁK (1966)
• území, které má rozlohu minimálně 50 km² a hustotu zalidnění právě 1000 obyv./km²
• má odpovídat hustotě zalidnění středoevropských velkoměst s jejich okolím
• využíváno pro vymezování sídelních aglomerací
• nevychází pouze z admin. vymezených územních jednotek
• největší nevýhodou je obtížnost realizace
• obce se připojují do značné míry subjektivně, což znesnadňuje rozhodnutí o správnosti vymezení
• subjektivní zásada uzavřenosti areálu
• rozpor, zda upřednostnit uzavřenost na úkor jeho velikosti
• nezohledňuje žádné vazby jádra aglomerace s okolím

• 1.Vyhledání měst s alespoň 30 až 40 tisíci obyvateli
• 2.Stanovení kritické hustoty zalidnění
• –obvykle se provádí jako x-násobek prům. hustoty v daném státě
• –počítají se areály na 20x, 10x nebo 5x prům. hustoty, nejpoužívanější je ale 5x nebo 10x průměrná hustota zalidnění ČR
• 3.Vyhledání potenciálních AMZ
• –vyhledání všech obcí s hustotou zalidnění vyšší než minimální kritická hranice
• 4.Připojování sousedních obcí s vysokou lidnatostí
• –tak, aby obecná hustota zalidnění neklesla pod stanovenou hodnotu
• –nejdříve se připojují obce největší a nejbližší, avšak dále od centrální obce může existovat více směrů dalšího postupu
• –při připojování obcí je vhodné sledovat např. směry hlavních komunikací
• –zároveň by však měla být alespoň částečně zachovávána zásada, aby tvar získaného areálu byl pokud možno uzavřený
• 4. Připojování sousedních obcí s vysokou lidnatostí
• –sledování, zda může potenciální AMZ po připojení sousedních obcí splnit jak minimální kritickou hustotu zalidnění, tak i minimální počet obyvatel a jejich případné rozšiřování na úroveň kritických hodnot
• –snaha o přesné dosažení kritické hodnota hustoty zalidnění
• vzhledem k hranicím obcí obtížně splnitelné
• možnost dělení obcí (rozloha i počet obyvatel)

• vyjadřuje podíl plochy celkového území, na kterém žije právě polovina počtu obyvatel
• Postup při definování indexu:
• 1.zjištění poloviny počtu obyvatel v daném území
• 2.postupným načítáním počtu obyvatel v souvislém území dojit k této hodnotě (počátek od populačně největší obce)
• 3.sečtení výměry vybraných obcí
• 4.určení procentuální části těchto obcí z celku
• 5.index heterogenity je doplňkem do 100% této výměry jakožto podílu na výměře celého území