User Tools

Site Tools

hospodarska_uprava_lesa

les

  • = porost, v němž stromy dosahují výšky alespoň 5 m a zápoje korun alespoň 25% (lesnické definice)
  • = souvislý porost jehličnatých nebo listnatých (ne ovocných) stromů
  • = společenstvo dřevin s charakteristickým druhovým složením, tvořícím semknutý, vícepatrový stromový porost s vlastním ekoklimatem
  • plocha lesa na Zemi je 44 mil km2 tj. 33% povrchu pevnin (bez Antarktidy)
  • 26 mil. km2 lesů a pralesů je přístupných a je zde možno těžit
  • hranice lesa
    • definována nadmořskou výškou či zeměpisnou šířkou, za kterou se už les nevyskytuje, neboť zde již nejsou podmínky
    • umožňující růst souvislého lesního porostu
    • průměrná denní teplota +10 °C a více alespoň po 30 dní v roce.
    • průměrné roční srážky alespoň 250 mm
    • v subtropických a tropických oblastech s ohledem na vyšší intenzitu výparu a tím silnější hrozbě vodního deficitu minimálně 400 - 500 mm
    • V ČR lze uvažovat hranici lesa pouze pokud jde o nadmořskou výšku, a to v pohořích Krkonoše, Jeseníky a Kralický Sněžník.
    • hranice lesa zde kolísá zhruba mezi 1250 - 1350 m n. m.
  • Rozloha lesních pozemků
    • I. informací o rozloze na našem území - Josefský katastr (1790) - 1,974 mil. ha lesa
    • stabilní katastr z roku 1839 uvádí už 2,267 mil. ha
    • při dalších šetřeních před vznikem ČSR se výměra lesů od tohoto údaje příliš neliší
    • dlouhodobý nárůst výměr lesní půdy se v posledních letech značně zpomalil a nyní lze zaznamenat jen nevýznamné kolísání rozlohy
    • současná výměra: 2 637 290 ha ~ 33,4% celkové rozlohy státu
    • ČR se svojí lesnatostí - v mezinárodním srovnání - středně zalesněné země (průměr za OECD činil v roce 2004 34,4 %)
    • na evropském kontinentu - mezi zeměmi OECD - 8. nejlesnatější zemí
  • Úbytek lesů
    • typickým projevem působení člověka na Zemi je trvalý úbytek lesů.
    • rozvoj zemědělství vedl k nesmírnému ničení lesů.
    • lidé vypalovali rozsáhlé plochy, aby rozšířili pozemky.
    • za posledních 10 000 let člověk vykácel 2/3 původní lesní pokrývky Země.
    • vykácení lesů vyvolalo změny v povrchovém odtoku, které se projevily zejména ve větší intenzitě svahových a říčních pochodů.
    • rychlý povrchový odtok je příčinou vzniku sesuvů, bahenních proudů a urychlené eroze půdy.
    • v současné době jsou jím postiženy rozlehlé oblasti evropského severu, Sibiře a tropických deštných lesů (Amazonie)
    • stromy poskytují jediný zdroj živobytí pro místní obyvatelstvo – dřevo.
    • každý den jsou odlesňovány stovky km2 deštného pralesa.
    • při vypalování se zvyšuje obsah CO2 v atmosféře, což má vliv na změnu klimatu
  • Hospodaření v lesích
    • všechny právní normy zakazovaly jakékoliv:
      • svévolné odlesňování půdy,
      • pustošení lesa,
      • omezovaly těžbu dřeva,
      • ukládaly zalesňování holin,
      • ochranu lesa,
        • sledovaly zlepšení hospodaření v lesích.
    • významné omezení vlastnických práv majitelů lesů.
  • Významné lesnické organizace
    • Česká jednota lesnická (ČJL),Česká lesnická společnost ( ČLS),Národní lesnický komitét ( NLK),Sdružení lesních školkařů ČR (SLŠ),Sdružení majitelů lesa a podnikatelů v lesním hospodářství ( SMPLH),Sdružení taxačních kanceláří (STK),Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL)
    • Státní správa v lesích (SSL)
      • MZe Praha , k 1.4.2004 nová organizační struktura:
      • Úsek lesního hospodářství (3 odbory)
      • Státní správy, HÚL a ochrany lesů
      • Koncepcí a ekonomiky LH
      • Rybářství, myslivosti a včelařství
      • Krajské úřady - Odbory ŽP - oddělení lesnictví - spadají pod Min. vnitra, metodicky řídí Mze
      • obce s rozšířenou působností (ORP) - metodicky řídí Kr.ú.
      • Zákon o lesích – 289/95 Sb.
        • Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 67/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 149/2003 Sb., zákona č. 1/2005 Sb. a zákona č. 444/2005 Sb.
        • 11 prováděcích vyhlášek - (pro nás) nejvýznamnější vyhl. č. 83/1996 a 84/1996

GIT v lesnictví

  • Dálkový průzkum Země (letecké laserové skenování, multispektrální a hyperspektrální snímkování, radarové snímání, UAV, fotogrammetrická mračna),
  • Pozemní měření a mapování (globální navigační satelitní systémy, pozemní laserové skenování),
  • Bezkontaktní měření a testování materiálů (počítačová tomografie, ultrazvuková měření, laserové skenování),
  • Monitoring (vysokofrekvenční identifikace a čipování, ultrazvukové detektory a čidla, laserové měřicí přístroje),
  • Geografické informační systémy (podpora prostorového rozhodování, modelování a vizualizace, geoweb).

Real-Time Forest Intelligence

  • trend využívání GIT v lesnictví
  • Využívání služeb obsahujících lesnická data a znalostní báze pro mobilní zařízení v reálném čase – využívat data přímo na pracovní ploše v lesních porostech (v systémech pro podporu rozhodování)
  • Intelligent Harvest Control (projekt RTFI/SATMODO)

Základní inventarizace porostů

  • zjišťování geometrických, topologických a popisných vlastností
  • klasifikace lesních ekosystémů
  • mapování lesa / druhové skladby lesa
  • Vývoj porostů v čase
    • přirozená obnova lesních porostů
    • mapování odlesnění
    • lesní požáry
    • sledování a řízení těžby lesní hmoty
    • hodnocení škod způsobených lesními požáry, škodlivými látkami v ovzduší
  • Globální
    • v rozsahu 100km2 (celé kontinenty)
    • základní inventarizace – kde, kolik, jaký, koho (stát)
    • trendy – ústup, těžby, požáry
    • G.I. tech. metody
    • nadnárodní projekty (UNEP/GRID)
  • lokální
    • v rozsahu 0,1 - 100 km2 (republikové měřítko)
    • základní inventarizace – kde, kolik, jaký, koho (vlastník)
    • hodnocení zdravotního stavu, typologie lesa
    • terénní & G.I. tech. metody
    • národní projekty (Mze/MŽP ÚHUL)

ICP Forests

  • Úkolem ICP Forests je:::
  • Shromažďovat informace o prostorovém a časovém vývoji stavu lesa v evropském měřítku
  • Přispět k prohloubení znalostí o příčinách současného poškození lesa se zvláštním důrazem na kritické zatížení a stupeň znečištění ovzduší.
  • K programu se postupně připojily téměř všechny evropské státy, ČR v r. 1986
  • 61 monitorovacích ploch v síti 16×16 km
  • počet ploch se v následujícím roce zvýšil na 106
  • 1991 byla založena síť 8×8 km s dalšími 334 plochami.
  • kromě toho byly v rámci regionálních studií založeny plochy v síti 1×1 km v lesních oblastech Šumava, Brdy a Krkonoše.
  • International Cooperative Programme on Assessment and Monitoring of Air Pollution Effects on Forests
  • úrovně ICP Forest:
    • Intenzivní monitoring lesních ekosystémů
      • Hodnocení stavu korun,Hodnocení stavu lesních půd,Sledování chemismu půdního roztoku,Chemická analýza asimilačních orgánů,Hodnocení růstu,Sledování depozic,Meteorologická měření,Hodnocení přízemní vegetace,Fenologická pozorování (doporučeno),Hodnocení kvality ovzduší,Sběr a hodnocení opadu

Monitorování růstu dřevin

  • destruktivní metody:
    • časově náročné
    • materiál poškozen
  • Nedestruktivní metody
    • časově nenáročné, materiál nepoškozen, subjektivní, využití PC
  • Metoda růstové analýzy
    • zjištění proporcionality
    • zdravotního stavu
    • primárního růstu /přímo z rostliny
    • sekundárního růstu /nepřímo – z letokruhů
    • Distribuci koruny, biomasy…
    • Stanovení obsahu fotosyntetických barviv
    • Sběr jehlic, kůry
    • Chlorofyly, karotenoidy
    • Laboratorní sledování koncentrace fotosynteticky aktivních barviv během roku
  • Hodnocení spektrálních projevů vegetace
    • leteckých a satelitních snímků, fotografie
    • vliv vlastnosti listů a celé rostliny
    • filtrování odrazivosti v různých spektrálních pásmech
  • Pozemní průzkum země
    • Přímo v terénu, z fotografie
    • Odhadován zdravotní stav
    • stupěň defoliace
    • míra poškození
    • Optické vlastnosti jehlic na základě obsahu fotosyntet. aktiv. látek
    • Reflektance prýtů
  • Dálkový průzkum země
    • Letecké a družicové snímky
    • nákladná metoda
    • informace obsažená v datech DPZ je kvalitativně odlišná (bohatší) a obvykle aktuálnější než ostatní dostupné typy geografických informací
    • jejich využití se plně osvědčuje při terénních výzkumech a zejména v kombinaci s ostatními geodaty při modelování (v GIS)
    • pro zdravou vegetaci je typický výrazný rozdíl v odrazivosti v oblasti červené viditelné a blízké infračervené části spektra → Vegetační Indexy
    • vyjadřují vztah mezi odrazivostí v jednotlivých pásmech - cílem zvýraznit zkoumanou složku a její vlastnosti
    • TM4-3-2: sytě zelená - plochy se zdravými porosty / světle zelená - porosty poškozené / odstíny světle fialové - povrchy, u kterých již začíná převládat odrazivost holé půdy
    • Spektrální projev vegetace
      • liší se podle snímané vlnové délky
      • před výběrem druhu snímku stanovit prioritní sledované vlastnosti vegetace
      • utvářen především
      • vnějším uspořádáním (postavením listů)
      • vnitřní strukturou (tloušťkou listů, množstvím chlorofylu)
      • obsahem vody
      • zdravotním stavem
      • složením porostu
      • NDVI (Normalized Difference Vegetation Index) - oddělení zelené vegetace od půdního podloží
      • RATIO (Simple Ratio) - oddělení zelené vegetace a půdy
      • MSI (Moisture Stress Index) - vodní obsah v listech rostlin
      • NDWI (Normalized Difference Water Index) - index odrážející rozdíl v rozložení množství vody
    • Faktory ovlivňující odrazové vlastnosti vegetačního krytu
      • organické a minerální složení půdy
      • vodní obsah
      • půdní vlhkost
      • vnější uspořádání vegetačního krytu
      • vnitřní struktura jednotlivých částí rostlin
      • geologické charakteristiky
      • zdravotní stav
      • vlastnosti půdního substrátu
    • Infračervené černobílé snímky
      • menší rozptyl, snímkování i za zhoršeného počasí
      • silné zdůraznění stínu
      • vodní plochy - pohlcují záření téměř dokonale - jsou sytě černé ⇒ snadno identifikovat existenci a průběh vodních toků
      • jehličnatý les absorbuje IČ záření více jak listnatý ⇒ jeví se tmavší
      • krajina se zelenými plochami a listnaté lesy působí dojmem, jakoby byly pokryty sněhem x ozářeny měsíčním světlem.
      • V důsledku dobrého odlišení listnatých a jehličnatých stromů se IČ snímky používají často v lesnictví a také k rozlišení druhů zemědělských plodin.
      • zaniká síť komunikací, ztrácejí se liniové prvky, hůře patrné zastavěné plochy
      • rozlišení druhů zemědělských plodin
      • IČ filmy se používají s červenými filtry k potlačení fialové a modré části spektra.
    • Barevné snímky infračervené
      • k dokumentaci vegetačních škod
      • listnáče a louky se na nich zobrazují červeně
      • jehličnany, holá pole a mrtvá vegetace zeleně či modře
      • odumřelé rostliny bez chlorofylu žlutě až hnědě.
      • vzhled snímku se však liší podle značky filmu i podle použitého papíru ⇒ pro konkrétní interpretační účely se sestavují tabulky barev
      • Na IČ fotografii může být dobře zaznamenáno záření emitované výrazně teplými povrchy (požáry, láva, horké prameny)
    • Radarových snímky
      • odraz mikrovlnného záření od vegetace je však poměrně komplikovaný, protože k němu nedochází pouze na povrchu listů, ale většinou se jedná o několikanásobný odraz v celé vrstvě vegetačního krytu.
      • na radarových snímcích způsobuje vegetace ve většině případů tzv. difúzní odraz mikrovlnného záření

  • Dokumentace lesních kalamit následkem větrných smrští, námrazy, apod.
  • Sledování a řízení těžby lesní hmoty
  • Určování druhu lesních dřevin a volné vegetace
  • Kácení lesů a deštných tropických pralesů
  • detekování špatně dostupných oblastí
  • dlouhodobý časový záznam odlesňovaného území
  • Detekce holin a zápoje korun lesních porostů
  • Vysychání lužních lesů u velkých vodních toků
  • Půdní vlastnosti
  • pomocí monochromatické letecké infračervené spektrometrie
  • půdní data se běžně získávají půdními odběry, ale nelze takto zpracovávat rozsáhlé území, ani provádět věrohodné extrapolace

Monitorování škod způsobených požáry

  • lze využít snímky z viditelné části spektra → patrny oblaka kouře
  • snímky z IČ části spektra → lokalizace povrchů, které mají vyšší teplotu než je běžné → ohniska požárů
  • přesná lokalizace ohnisek požárů výrazně pomáhá při jejich likvidaci
  • snímky se zachyceným tepelným zářením - skutečné místo požáru a jeho rozsah - eliminace clony kouře unášeného větrem

Monitorování zdravotního stavu stromů

  • zdravotní stav stromů je charakterizován především stupněm defoliace
  • = relativní ztráta asimilačního aparátu v koruně stromu (v porovnání se zdravým stromem, rostoucím ve stejných porostních a stanovištních podmínkách.)
  • způsobena především vlivem nepříznivých změn prostředí lesních ekosystémů, jako důsledku dlouhodobého a nadměrného znečištění ovzduší různými škodlivinami
  • monokultura napadena škůdci (lýkožrout smrkový…) je oslabena - jeví se vyschlá a světlejší
  • les poškozený dlouhodobými kyselými dešti, nebo poškozený jinou chemikálií obsaženou ve vodě či půdě. Na rostlinách lze pozorovat i dlouhotrvající sucha.
  • Chřadnutí lesů
    • akutní = pokud z okamžitých příčin dojde k disbalanci vztahů mezi rostlinou a stanovištěm
      • chronické = provází porosty nevhodné skladby
      • rozdíl mezi A a CH chřadnutím pak pomocí spojení dat z pozemního šetření (pufrační potenciál) a DPZ (aktuální stav lesa)

Hospodářská úprava lesa

  • snaha o zajištění přírodní reprodukce lesního ekosystému
  • Základními principy:
    • hospodaření v souladu s přírodními podmínkami (ekologický princip),
    • hospodářská vyrovnanost a nepřetržitost (ekonomický princip).
  • v teoretické oblasti se zabývá studiem zákonitostí přírodní reprodukce, její optimalizací a řízením, a to v oblasti biologické, technologické i ekonomické. Obecně je metodickým východiskem komplexní ekosystémové pojetí.
  • v oblasti praktické - prostředek dlouhodobého lesnického plánování na různých organizačních úrovních - zajišťuje ekologické a hospodářské aspekty v souladu se zájmy vlastníků lesa
  • ve vztahu ke státní a regionální politice je nástrojem řízení
  • ve vztahu k vlastníkovi lesa je službou zajišťující jeho cíl hospodaření (v mezích legislativních a přírodních limitů)

Klasifikace lesa podle funkčního zaměření

  • funkční zaměření lesa vyjadřuje jeho poslání (=společenský požadavek) na přednostní plnění specifikovaných funkcí
  • podle převažujících funkcí se člení na 3 kategorie:
    • lesy hospodářské
    • lesy ochranné
      • lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích,
      • vysokohorské lesy pod hranici stromové vegetace,
      • lesy v klečovém lesním vegetačním stupni
    • lesy zvláštního určení
      • v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně,
      • v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod
      • na území národních parků a národních přírodních rezervací,
      • v prvních zónách CHKO a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách
      • lázeňské
      • příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí,
      • sloužící lesnickému výzkumu a lesnické výuce,
      • se zvýšenou funkci půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou
      • potřebné pro zachování biologické různorodosti,
      • v uznaných oborách a samostatných bažantnicích,
      • v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření
      • první 3 subkategorie LZU patří do kategorie „ze zákona“ ⇒ není nutné, aby o zařazení rozhodoval orgán SS
      • ostatní subkategorie LZU, stejně jako subkategorie lesů ochranných, se zařazují bud' na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu orgánu státní správy, který zařazení schvaluje
      • u obou kategorií vyžadován odlišný způsob hospodaření

Hospodářský způsob

  • souhrnně charakterizovaný soubor základních hospodářských opatření realizovaný v časových a prostorových vazbách v rámci produkční doby na vymezené části lesa zahrnuté do stejného hospodářského souboru
  • h.z. pasečný
    • dle LZ nesmí při mýtní těžbě (= při pasečném HZ) přesáhnout velikost holé seče 1 ha a její šíře na exponovaných hospodářských souborech jednonásobek,
    • na ostatních souborech dvojnásobek průměrné výšky těženého porostu.
    • šířka holé seče není omezena při domýcení porostních zbytků a porostů o výměře menší než 1 ha.
    • Výjimku může povolit orgán SSL: na hospodářském souboru přirozených borových stanovišť na písčitých půdách a na hospodářském souboru přirozených lužních stanovišť, a to do velikosti 2 ha holé seče bez omezení šíře, na dopravně nepřístupných horských svazích delších než 250 m, nejedná-li se o exponované hospodářské soubory, rovněž do velikost holé seče 2 ha.
  • h.z. výběrný V
    • výběrná seč nežádoucích nebo mýtně zralých jedinců
    • forma stromová a skupinová
    • výběr dle určené dimenze mýtního typu, v podstatě klasická forma s hospodářským zaměřením na těžeb ní vyrovnanost a nepřetržitost stromů s maximálním zhodnocením,
    • nahodilý výběr zpravidla zdravotního typu v porostech se specifickým funkčním zaměřením (např. les ochranný), kde není zásadní ekonomický přínos z těžby, ale plnění deklarované funkce
  • h.z. podrostní P
    • = přirozená obnova nového porostu pod porostem původním, případně uplatňování podsadeb v odůvodněných případech
    • žádná zákonná omezení, uplatnění se řídí diferencovanými pěstebními zásadami
  • h.z. násečný N
    • zvláštní způsob - uplatňuje se obnovní technika okrajových a obrubných sečí
    • následný porost vzniká v blízkosti porostní stěny jak na holé ploše, tak pod ochranou těženého porostu

Klasifikace podle způsobu hospodaření

  • Hospodářský tvar lesa = obraz lesa charakterizovaný, před určený způsobem vzniku porostu (generativní, vegetativní, kombinovaný) a modifikovaný formou hospodaření (strategie obnova pěstební péče) v závislosti na cílech hospodaření
  • Vysoký (semenný) les
    • tvar lesa vzniklý generativně (ze šíje, umělé výsadby, nebo přirozenou obnovou)
    • převažující tvar lesa (cca 96 % rozlohy lesů)
    • dlouhá produkční doba a vysoká hodnotová produkce
    • dle formy uplatňovaného hospodaření, resp. hospodářského způsobu, se vyskytuje jako stejnověký nebo nestejnověký, s možnými přechody až ke krajní poloze - lesu výběrnému
  • Les střední (sdružený)
    • tvar dvouvrstvého či vícevrstvého etážového lesa
    • spodní vrstvu tvoří les nízký,
    • horní vrstvy pak i několik věkových tříd výstavků
    • Výstavková vrstva = při každé seči nízkého lesa se ponechává na 1ha 50 - 100 nejkvalitnějších výmladků, resp. semenných jedinců tak, aby cloněná plocha výstavkovou vrstvou se pohybovala v rozmezí 10 -30%.
    • z hlediska strategie hospodaření může vzniknout i nepravý střední les (převodem z nepravé kmenoviny a ponecháním jedné vrstvy výstavků), případně obrácený střední les
  • Les nízký (výmladkový)
    • tvar lesa založený na opakované vegetativní obnově z pařezových i kořenových výmladků
    • charakterizován krátkou produkční dobou, brzká kulminace objemového přírůstu
    • na středních bonitách má les nízký cca do 40ti let věku vyšší produkci než les vysoký, pak se přírůst rychle snižuje,
    • objemová produkce lesa vysokého je vyšší.
    • na srovnávací horizont mýtního věku lesa vysokého (např. pro DB -160 let) = zhruba 3 cyklům lesa nízkého, je objemová produkce srovnatelná, výrazně vyšší je však produkce vyjádřená hodnotově u vysokého lesa

Složení porostů

  • monokultura = porost složený pouze z jedné dřeviny je porost nesmíšený (stejnorodý)
    • porost ve kterém je více dřevin je porost smíšený (nestejnorodý)
  • zastoupení dřeviny = plošný podíl dřeviny ve smíšeném porostu
  • vyjadřuje zkratkou dřeviny a desítkami procent nebo procenty
  • SM 4, JD 2, BK 4, LP nebo SM 41, JD 19, BK 37, LP 3
  • Podle zastoupení dřeviny
    • dřevina hlavní - zaujímá v porostu největší plošný podíl (min. 40%)
    • dřevina vedlejší - menší zastoupení než dřevina hlavní, dále se dělí:
    • dřevina přímíšená - s plošným podílem > 10%
    • dřevina vtroušená - s plošným podílem < 10%
  • Přirozená skladba dřevin
    • vychází z rekonstrukce původního (přirozeného) složení lesních dřevin a jejich zastoupení (v dřívějších přírodních lesích) na daném stanovišti (LT, SLT)
    • základem pro vytváření přirozených lesů (přírodě blízké lesní hospodářství)
  • Podle věku jednotlivých stromů
    • porosty stejnověké - v mladých porostech se stromy liší věkem do 5 let, ve středně starých do 10 let
    • porosty různověké - věkový rozdíl jednotlivých stromů je větší jak 5 (mladé porosty) případně 10 (středně staré porosty) let.
  • Podle věku se porosty dále rozdělují
    • věková třída
    • rozdělení porostů po intervalech 20 let
    • porosty pasečného lesa na základě skutečného věku. I. věková třída = 1-20 let, II. 21 - 40 let atd.
    • používá se zejména v porostních mapách
  • věkový stupeň
    • rozdělení porostů po intervalech 10 let
    • používá se v lesním hospodářském plánu k vyjádření plošného zastoupení věkových stupňů, plošného zastoupení dřevin apod.

Růstový proces porostů

  • poznání a především pak správné vyhodnocení růstových procesů lesních porostů je jedním ze základních předpokladů úspěšného
  • hospodářsko -úpravnického plánování
  • Taxační charakteristiky
    • vývoj porostů - charakterizován prostřednictvím popisu stavu a charakteru změn, které v porostech nastávají v důsledku jejich růstu v čase
    • růst porostu = kvantitativní zvětšování objemu a biomasy živých organismů (stromů)
      • růstové tabulky - názorně zobrazují růst a vývoj porostů
      • popis stavu a případně i charakter změn, ke kterým dochází v průběhu vývoje lesních porostů → taxační veličiny
      • základní veličiny: počet stromů na jednotku plochy, střední tloušťka, střední výška, kruhová základna, zásoba, přírůst
    • Počet stromů na jednotku plochy (N)
      • udává se zpravidla 1 ha
      • bývá považován za veličinu, která je značně variabilní
      • vývoj veličiny závisí především na přirozené mortalitě a výchovných zásazích
      • základní faktory, které ovlivňují chování této veličiny: věk porostu – dřevina – stanoviště - způsob založení porostu
      • u rychle rostoucích a slunných dřevin počet stromů hlavního porostu v období mladosti výrazně klesá a je podstatně menší než u stinných dřevin
      • na živnějších stanovištích je růst dřevin intenzivnější

Produkční schopnost - způsoby hodnocení

  • kvalita stanoviště a druh dřeviny (porostu) – vlastnosti nejvíce ovlivňují produkční schopnost lesních porostů
  • Bonita stanoviště = vyjádření kvality půdy a klimatických podmínek
    • základní kámen pro posuzování produkční schopnosti lesních porostů je obecně považována lesnická typologie
    • na bonitu stanoviště a jeho produkční schopnost je pak usuzováno ve vztahu k lesním typům > souborů lesních typů > hospodářských souborů (lesnický typologie)
  • Bonita porostu (dřeviny) = taxační charakteristika, na jejímž základě se usuzuje na kvalitu stanoviště.
    • existuje celá řada veličin, které k danému účelu mohou být použity:
    • zásoba porostu, především zásoba hlavního porostu
    • celková objemová produkce na jednotku plochy
    • celkový průměrný přírůst (CPP)
    • výška porostu
    • střední tloušťka a výška porostu (společně)
    • každá z uvedených veličin má samozřejmě jak své klady, tak i zápory
    • nejspolehlivější ukazatel bonity dřeviny = celková objemová produkce
    • nejpoužívanější bonitační veličinou = výška porostu
    • k bonitaci bývají používány následující druhy výšek: střední výška, horní výška, není možno říct který typ je lepší - v praxi používána střední výška porostu

bonity

  • rozlišujeme výškové a objemové bonity
  • převládají výškové bonitační systémy, založené na střední nebo horní výšce porostu
  • Relativní bonity
    • relativní vyjádření kvality stanoviště (porostu), tzn. že např. nejlepší bonita bývá označena hodnotou 1 a naopak nejhorší bonita poslední číslicí zvolené bonitní stupnice (např. 9).
    • svým označením nepředstavují výšku absolutní produkce
    • každá dřevina může mít svou vlastní bonitační škálu
    • relativní bonity určitých růstových tabulek nemusí vždy nutně vyjadřovat celkové rozpětí produkčních schopností jednotlivých dřevin dané oblasti
    • nedovolují porovnání různých růstových tabulek
  • Absolutní bonity
    • vyjadřuje přes danou bonitační stupnici přímo hodnoty středních výšek porostů v jejich období zralosti, tj. zpravidla ve 100 letech, s odstupňováním po 2 - 3 m
    • podávají ihned představu o velikosti absolutní produkce; není však možno na jejich základě usuzovat na relativní produkční stupeň (produkce slabá, střední,dobrá)
    • k vyjádření bonit různých dřevin je použito jednotné, tj. stejné míry (např. střední výška ve 100 letech)
    • absolutní bonity nezávisí od použitých růstových tabulek
    • kromě výškových bonit existují objemové absolutní bonity
    • mezi absolutními a relativními bonitami existuje vztah, který zaručuje převod relativních bonit na absolutní a naopak

Aplikace GIT

  • Interpolace bodových dat do rastrových povrchů DMT a DMP (rozlišení DMP je zásadní pro identifikaci stromů)
  • Vrcholy stromů použitím zjednodušené metody segmentace inverzního povodí
  • Výpočet výšky stromů (DMP – DMT), modelování plochy korun, výčetní tloušťka na základě regresní funkce a zásoba podle modelu objemových rovnic
  • Problémem je vzájemné propojení identických stromů vlivem náklonu kmenů a víceetážové porosty, podhodnocování výšek porostů na svazích
  • Výsledky (s dosahovanou přesností pro):
  • výšky stromů 5 – 8 m (bez etáží 1,5 m)
  • výčetní tloušťka 6 cm
  • objem kmene 0,3 m3
  • zásoby cca 15 %
  • DMT 10 – 60 cm

Modelování růstových procesů

  • Modelování se využívá k řešení úloh, které obecně vedou k charakterizování růstu a vývoje (prognóze) lesa, příp. ke stanovení optimálních strategií obhospodařování lesů
  • les = systém, který můžeme nejen charakterizovat, ale i sledovat jeho vývoj prostřednictvím matematického modelu.
  • ⇒ určité závěry za poměrně krátký časový úsek sledování aniž bychom na výsledky museli čekat například celé vývojové období lesa
  • využívá se simulačních modelů
  • simulovat = napodobit růstový proces jednotlivých stromů i porostů, které se mohou nacházet pod vlivem nejrůznějších faktorů prostředí a pěstebních opatření
  • Hlavní cíle modelování růstových procesů; prognózy vývoje lesních porostů; Určení optimální strategie hospodaření
  • První modelovací přístup (růst porostních veličin) *
    • slouží k vyjádření primárních porostních veličin, jako např. vývoje počtu stromů na hektar či zásoby porostu apod.
    • tloušťková struktura bývá zpravidla odvozována z porostních charakteristik
    • Růstové a taxační tabulky hlavních dřevin ČR
    • zkonstruovány pro čtyři základní dřeviny ČR (SM, BO, BK, DB)
    • použito relativních bonit od nejlepší (+ 1) až po nejhorší (- 9) bonitu
    • doplněno o absolutní výškovou bonitu, která je dána hodnotou střední výšky ve 100 letech porostu s odstupňováním po 2 metrech
  • Druhý modelovací přístup (rozdělení četností lesních porostů)
    • jako prvotní vstupní veličinu vyžadují informace o počátečním rozdělení tloušťkových četností
    • s pomocí počátečního rozdělení se simuluje další vývoj tohoto rozdělení
    • porostní veličiny se získávají po tloušťkových stupních
    • na výpočet zásoby jsou zpravidla používány jednotné výškové křivky
    • SILVISIM
      • sw umožňuje variantní predikci vývoje lesních porostů v konkrétních růstových a porostních podmínkách
      • jádrem je obecný růstový model, který je výsledkem několikaletého výzkumu v rámci projektů podporovaných MZe
      • východiskem je uživ. definovaný způsob hospodaření a scénář očekávaného vývoje základních ekonom. parametrů
      • možné využít zejména k modelování v souvislosti s tvorbou LHP a OPRL - k navrhování a ověřování:
      • hospodářských cílů vlastník
      • rámcových směrnic hospodaření
      • výchovných programů
      • hospodářských opatření
  • Třetí modelovací přístup (růst jednotlivých stromů porostu)
    • modely, které se zabývají modelováním jednotlivých stromů porostu
    • na porostní veličiny se usuzuje na základě sumarizace jednotlivých stromových veličin
    • modely se rozlišují zda k modelování využívají vzdáleností mezi stromy (tzv. nejbližšími sousedy) či nikoliv
  • Čtvrtý modelovacím přístupu (vývoj lesa jako populace)
    • modely zaměřeny na popis předpokládaného vývoje porostu, který je tvořen z jednotlivých populací a nachází se pod zátěží
    • různých faktorů prostředí, např. imisí
    • střední Evropa (modely z Německa, Rakouska a Švýcarska), Česká rep. a Spojené státy americké - oblasti nejrozšířenějšího využití růstových modelů v lesnické praxi.
    • SILVA 1,2; SIBYLA; BWIN 3.0; model BO; JABOWA
Permalink hospodarska_uprava_lesa.txt · Last modified: 2018/01/04 22:39 by efox

oeffentlich