• počítačem generované schéma vybraného segmentu krajinné sféry Země zachycující ve zjednodušené, avšak integrované podobě jeho základní strukturní a v optimálním případě také dynamické rysy
  • minimálně 3D až 4D
  • prostorové souřadnice
• v kartografii k vyjádření krajiny jako souboru prostorových objektů a jevů v krajině, které jsou předmětem kartografické vizualizace
• často odpovídá obsahu topografických map velkých měřítek
• DLM je základem pro tvorbu DCM

• je obrazem uspořádání prvků obsahu mapy
• je modelem již zgeneralizovaného území, resp. reality
• tvorba DCM z DLM je nevratná a nelze považovat DCM ani za model krajiny/území/reality ani za model rovnocenný vůči DLM
• v geovizualizační procesu lze považovat:
  • DLM jako prostorovou databázi
  • DCM za znakový klíč

• čím menší měřítko, tím vyšší stupěň generalizace a tím také větší rozdíly mezi DCM a DLM
• kartografická generalizace umožňuje vyjádřit zmenšený obraz reality přehledně a srozumitelně prostřednictvím DCM
  • nelze používat stejné argumenty k opačnému postupu – z DCM vytvářet DLM
  • např. kombinování mapových informací z rozdílných měřítek: data ZABAGED (1:10 000) s digitálními geologickými mapami (1:25 000), mapou geomorfologických jednotek (1:200 000) a s mapou klimatických oblastí (1:500 000)
• řešení: přímé propojení DLM a DCM
  • podstatou je přímé, bezprostřední propojení DLM reprezentující krajinu/území/realitu s digitálními kartografickými modely reprezentující jednotlivé mapy odvozené z DLM
  • každá mapa má svůj vlastní DCM
  • důležité je, aby DLM a DCM byly spolu vzájemně propojeny (nejlépe interaktivně) a aby tyto vazby (pokud je to technologicky možné) byly realizovány automaticky

Pro reprezentaci krajiny se musí vycházet z jediného DLM, ať už pro potřeby tvorby map nebo pro modelování krajiny.