1817 František I. vydává císařský patent → pro každou obec se zhotoví samostatná mapa → vyznačená tvarem, polohou a velikostí v příslušném měřítku dle velikosti (1 : 2880 ← aby dolnorakouské jitro bylo čtvereční cenťák na mapě)
a měřičské a mapovací práce mají provést odborníci co to umí
katastr měl tvořit stálý a dokonalý seznam všech pozemků podrobených dani, s udáním jejich velikosti, polohy a čistého výnosu. Pro svou důkladnost a představu, že bude navždy sloužit svému účelu, byl nazván stabilním katastrem
Stanovoval, že stavba je součástí pozemku (tj. zásadu římského práva superficies solo cedit) a že k převodu vlastnictví nemovitých věcí je třeba zápis do pozemkových knih, nazývaný vklad (intabulace).
rozděleno na pozemky podrobené dani a pozemky osvobozené od daně
Plodná půda byla členěna podle následujících kultur: zahrady, vinice, role, louky, pastviny, lesy. K parifikátům (pozemky využívané k jiným účelům než zemědělským a lesnickým, zdaněny podle porovnání se sousedními pozemky – parifikací) patřily např. zastavěné plochy domů a budov včetně dvorů, stavební místa, plochy lomů, soukromé cesty, kanály, dráhy atd. K pozemkům osvobozeným od daně patřila neplodná půda, ale také rybníky bez užitku, koryta řek a potoků, veřejné kanály, náměstí, návsi, veřejné cesty, státní dráhy, kostely, kaple, hřbitovy, budovy sloužící státu, veřejné vzdělávací ústavy atd.
Gustenberg a st. Štěpán
Geometrickým základem byla trigonometrická síť a bezprojekční souřadnicová soustava Cassini-Soldnerova
bylo využito předchozích triangulací I., II. a III. řádu. Triangulace I. řádu byla částečně opravena a nově vypočteny souřadnice sítě II. a III. řádu.
zkreslení úhlů a délek a ploch → museli využít dvě souřadnicové soustavy → pro Čechy Gustenberg, pro Moravu a Slezsko soustava se středem věže kostela sv. Štěpána ve Vídni
potřebné zhuštění sítě body IV. řádu se provádělo grafickou triangulací stolovou metodou v měřítku 1:14 400
kromě katastrálních map se vyhotovovaly indikační nástiny (skizzy), později nazývané příruční mapy. Byly to kopie katastrálních map podlepené a rozříznuté na čtvrtky. Sloužily k vyšetřování v terénu, zapisovala se do nich jména vlastníků, domovní čísla, pojmenování tratí, rozlišení kultur atd. Byly výrazně kolorovány, obvody majetku byly obtaženy silnější čarou. Komisí v terénu ověřená a schválená skica pak byla podkladem ke kancelářskému dokončení mapy a sestavení parcelních protokolů. Používala se však i pro vceňování pozemků a další práce v poli.
Katastrální mapa byla doplněna parcelními čísly. Pozemkové parcely byly označovány v původních mapách červenými parcelními čísly, stavební černými.
1870 je prováděna reambulace katastru, protože nečekali že budou tak rychlé a velké změny ve využívání půdy. Ale celé dílo tímto značně utrpělo – reambulace nebyla provedena kvalifikovanými pracovníky a povolené odchylky byly vyšší než dříve
1874 zákon o založení nových pozemkových knihách (byly povinně veřejné)